Malebná obec Morávka, vklíněná mezi masívy Travného a Slavíče, leží 520m.n.m. a rozkládá se po obou březích stejnojmenné řeky. Svou rozlohou 8735,28ha je obcí s největším katastrem v Beskydech (části obce: Vlaské, Vojkovština, Dolinky, Vysuté, Malé Lipové, Velké Lipové, Slavíč, Uspolka, Kocuří, Lúčka, Byčinec, Křížové cesty, Ježánky, Nytrová, Skalka, Kotly).
Vlakem se do ní nedostanete. Trať z Frýdku-Místku na Český Těšín končí u obce Dobrá. Autobusy jezdí z Frýdku-Místku přes Dobrou nebo Skalici a přes Pražmo, případně z Frýdlantu nad Ostravicí, přes Pržno, Janovice (Bystré), Krásnou a Pražmo.
Krajina osobité krásy láká k rekreaci po celý rok. Morávka a její okolí je pro své vzácné přírodní úkazy a nedotčenou přírodu zařazena do CHKO Beskydy. Zaujme především milovníky zdravého prostředí, turistiky, rybaření a myslivosti. V poslední době byl zde zaznamenán výskyt medvědů, vlků a rysů.
Pěší turisté uvítají výstup na vrcholy: Ropička (918m), na jehož vrcholu se nachází bývalá Bezručova chata z r. 1923, dále Travný (1203 m), Malý Travný (1089 m), kde jsou zbytky partyzánského bunkru a pomník partyzánům.
Na Sviňorkách byl vybudován nový lyžařský areál, k dalším turistickým lákadlům patří jízdárna Reit v Lipovém a rekreační střediska – Salma, Důl Paskov, penzion U přehrady, penzion Romantika, Panorama a hotel Morávka.
V centru obce jsou soustředěny důležité instituce a služby: zdravotní středisko s ordinacemi obvodního, zubního a dětského lékaře, pošta, prodejny potravin, obecní úřad, základní a mateřská škola, knihovna, kadeřnictví, požární zbrojnice a hotel.
Pohnutou historii obce za 2. světové války připomíná sousoší Noční přechod v Lipovém, pomník u partyzánského bunkru na Malém Travném, památní deska na Slavíči, zvoničky ve Vlaském, Malém Lipovém a Velkém Lipovém.
V letech 1960 – 1966 byla na Morávce postavena údolní přehrada, sloužící jako zdroj pitné vody pro obyvatele okolních měst.
V současné době má Morávka 1048 obyvatel.
Zdroj informací a citace: Obecní stránky obce.
Den první, příjezd.
Letos jsme se rozhodli navštívit Beskydy, ve kterých jsme prozatím neměli to štěstí pobývat. Jako milovníky přírody nás lákalo umístění této horské obce, které bylo pro naše zájmy i strategicky výhodné. Chtěli jsme poprvé navštívit Ostravu a její ZOO s dinoparkem, což bylo z místa ubytování pouhých 45 minut cesty.
Cesta probíhala kupodivu dobře, dokonce i 16 ti měsíční dcera jí zvládala výborně, takže jsme se nikde nezastavovali na oběd (pouze na malé občerstvení a protažení u čerpací stanice) a raději dojeli až do Frýdku Místku, kde jsem si předem vyhlédl restauraci s lákavým jídelním lístkem. Figurovaly na něm totiž moje oblíbené jelení medailonky s brusinkovou omáčkou a karamelizovanými jablky. Neváhal jsem tedy a tuto šanci využil. Restaurace a penzion „U MÁMY“ je umístěna v kopci pod parkem, kde se dá právě zkonzumovaná strava rovnou hezky vychodit. Venkovní sezení je velmi příjemné, letos však mělo jednu zásadní chybu – všudepřítomné a velmi dotěrné vosy. Při nezvykle suchém a horkém létě jsou všude mraky vos a po obdržení objednaných nápojů jsme byli pod neustálým útokem, za což ovšem restaurace dost dobře nemůže. Byli jsme nuceni ke strategickému ústupu do vnitřních prostor restaurace, kde jsme již mohli spokojeně obědovat. K jídlu jsme si objednali již zmíněné jelení medailonky, svíčkovou s houskovým a karlovarským knedlíkem, kuřecí řízek s bramborovou kaší a lososa s grilovanou zeleninou. Jako nečekaný předkrm jsem k medailonkům dostal chléb se škvarkovým sádlem. Bylo to nečekané, ale jelikož jsem sádlo nejedl již minimálně 5 let, udělalo mi to radost. Oběd nám celkově chutnal až tedy na jednu vyjímku – losos s grilovanou zeleninou. Losos se dal ještě spravit dochucením, ale zelenina plavala v omastku, byla celá rozplizlá a naprosto bez chuti. Tu jedinou bych rozhodně nedoporučoval.
Po příjezdu na místo určení jsme se šli přihlásit na recepci. V době objednávání pobytu jsme si schválně vybrali ubytování ve vedlejším penzionu „U Splavu“, nikoliv v hlavní budově. V hlavní budově byly totiž pokoje zařízeny daleko střídměji, bez lednice, mikrovlné trouby i bez žídlí a stolů, zatímco v penzionu vzdáleném cca 50 metrů byly zrenovované pokoje. Ten náš měl 2 oddělené místnosti + koupelnu a byl zařízen velkou LCD TV, gaučem, 2 postelemi, manželskou postelí, stolem, židlemi, kuchyňskou linkou, lednicí i mikrovlnou troubou, kterou jsme potřebovali především pro ohřívání příkrmů pro nejmenší dceru. Pokoj byl velmi útulný a po všech stránkách nám vyhovoval. V oknech nechyběly ani sítě proti hmyzu, což bylo velmi praktické. S ubytováním jsme byli velmi spokojeni a docházet do hlavní budovy onen kousek přes silnici na snídaně, večeře a do bazénu nám vůbec nevadilo.
Večeře první den byla jednotná, podával se přírodní kuřecí steak s hranolkami. Na další dny bylo možné vybrat si ze 3 variant jak snídaně tak večeře. Obědy se nepodávaly, protože hosté přes den vesměs cestovali a nebylo by komu vařit, což byl koneckonců i náš případ. Pokud se někomu nechtělo z nějakého důvodu jíst v jídelně, bylo možné si pro jídlo pouze dojít a směl si ho vzít i s talířem na pokoj, což jsme využili právě první večeři. Kromě vybraného a v ceně zaplaceného jídla jsme si mohli ke každému jídlu objednat jakékoliv pití, případně cokoliv bylo k dispozici. Tyto věci navíc nám byly postupně připisovány na účet pokoje a v den odjezdu jsme účet vyrovnali. U každého jídla nás obsluhovala velice sympatická, milá a vstřícná mladá paní, která se nikdy nezapomněla zeptat jaký jsme měli den, ráno nám popřála hezký den a jednou k snídani nám dokonce připravila jako pozornost podniku koblihu pro dceru. Zároveň jsme jí viděli v poslední večer před odjezdem jezdit v areálu na koni a vozit děti, které o to projevily zájem, což byl případ i naší dcery. Nebyla to žádná placená atrakce, ale čistě její soukromá aktivita a laskavost.
Den druhý, obchodní centrum.
V úterý mělo podle předpovědi počasí celý den propršet. Kupodivu tato předpověď pro jednou vyšla. Naplánovali jsme si proto nákupní den. Všichni jsme potřebovali trochu oživit šatník a proto jsme se vydali do Ostravy, podívat se do údajně největšího nákupního centra v republice – Fórum Nová Karolína. Upřímně řečeno jsem podle různých článků čekal něco většího a pompéznějšího. Pouhých 5 pater s běžnými obchody mě příliš neohromilo. Nejsmutnější na tom je, že po pár hodinách prolézání obchodů s oblečením jsme došli k závěru, že na vietnamské tržnici bychom si vybrali lépe. O cenách nemluvím, to je samozřejmě kapitola sama pro sebe, nicméně na druhou stranu i značkové zboží se tam dalo koupit v akci za zajímavé ceny. Například džíny Levi´s Strauss 511 slim za 1.599,- Kč – zlevněno z 2.699,- Kč. Polokošile Pierre Cardin v akci se 40% slevou za 1.500,- Kč, což mně přišlo značně neúměrné. V každém případě alespoň část toho co jsme potřebovali nakonec sehnali. Museli jsme se však z Karolíny přemístit do Futura a čekat tam do 16:00 hod. než dorazí paní krejčová a zkrátí mně zakoupené džíny.
Do Morávky jsme tak dorazili až kolem 18. hodiny a šli rovnou na večeři. Tentokrát jsme si dali palačinky s jahodovou marmeládou. Po večeři jsme se rozhodli vyzkoušet vnitřní bazén a dobře jsme udělali. Voda v něm byla teplá jako kafe, až se z ní kouřilo a v místnosti to vypadalo jako v sauně, což dětem vyhovovalo a všichni jsme si to náramně užili, včetně vířivky.
Den třetí, ZOO a dinopark.
Ve středu už bylo hezky, tak jsme si naplánovali ZOO a dinopark v Ostravě. K snídani jsme si dali obložený talíř, lupínky s mlékem a jogurtem plus pečivo. Sytí a spokojení jsme vyrazili vstříc zvířátkům aniž jsme věděli co nás čeká za adrenalin.
Pokud bych měl stručně popsat ZOO v Ostravě, musel bych asi zvolit 2 největší dojmy, které jsem z ní měl – hezká procházka lesem a všudypřítomné stánky s jídlem a suvenýry. Bohužel, ti kvůli kterým jsme tam jeli se nám nějak schovávali, totiž zvířata. Nedokáži si to vysvětlit jinak, než že jsem je prostě nedokázal najít, faktem prostě je, že za celou procházku ZOO jsem viděl tlupu morčat, nějaké srny, jednoho spícího tygra, pár pelikánů a nosorožce. To bylo asi vše. Možná to bylo kvůli kočárku, se kterým se mně nechtělo stále odbíhat od hlavní cesty někam po schodech do temných zákoutí, vážně nevím. V každém případě je tato ZOO situovaná jinak než většina jiných, ve kterých jsme kdy byli a to z těch větších byly asi všechny v republice. Na procházku s dětmi lesoparkem opravdu hezké, ale jako výlet za zvířaty nic moc. Navíc tolik restaurací, stánků, suvenýrů mě spíše rozčilovalo a kazilo to dojem z okolní přírody. Aby toho nebylo málo, děti se vyznamenaly. Každý z nich si vzal s sebou tablet, daly je do jedné tašky a Niki se v ní následně povedlo rozlít limonádu. Tablety naštěstí přežily, ale aby toho nebylo málo tak za deset minut na to se povedlo Niki zapomenout na jedné lavičce svůj telefon. Když se pro něj za chvíli vracela, již tam nebyl. Opět jsme však měli štěstí v neštěstí. Marta se na něj dovolala a ochotní lidé, kteří jej našli nám ho donesli k východu z areálu. Po těchto zážitcích se nám již ani do dinoparku moc nechtělo, přesto jsme tomu dali šanci a vyrazili jej hledat. Jako na potvoru začala navigace ztrácet GPS signál, takže jsme si projeli pár zahrádkářských kolonií než jsme se vymotali na hlavní silnici a za nedlouho úspěšně dorazili do cíle.
Nelitovali jsme, dinopark nám vylepšil dojmy a zlepšil náladu. Mám-li srovnat dinoparky Plzeň, Karlow, Vyškov, byl tento minimálně stejně hezký jako Vyškov, možná i v ledasčem lepší. K žádným průšvihům již nedošlo a cesta zpět proběhla taktéž v pohodě. Vrátili jsme se právě na večeři, na kuřecí řízek a šišky s mákem. Po večeři jsme si opět dali bazén, který jsme tentokrát měli zcela sami pro sebe, o to více jsme si jej užili.
Den čtvrtý, muzeum.
Na poslední den jsem naplánoval muzeum. Říkal jsem si, že být v tomto kraji a nenavštívit muzeum Tatry by bylo trestuhodné. Také jsme této návštěvy nelitovali, stálo to za to. Zvláště výstavní exponát luxusní limuzíny Tatry 603 mě uchvátil, neboť je to moje srdcovka. Jako kluk jsem měl to štěstí, že jsem se v ní mohl vozit a od té doby tento vůz nic nepřekonalo. Její nástupkyně Tatra 613 mě již neoslovila. Kulatým tvarům 603 s prvky Tatraplánu se nic nevyrovná. Pokud bych si někdy mohl dovolit pořídit veterána, volba by byla jasná.
Z muzea jsme si odskočili do Štramberku, do místní výrobny a prodejny štramberských uší a cestou zpět do Morávky ještě k vodní nádrži Baška. Podvečer v penzionu proběhl v režii balení, ale také her. V areálu byl nafukovací hrad, trampolína, houpačky a zahráli jsme si i badminton. K poslední večeři byla čína a boloňské špagety.
Den pátý, odjezd.
Konec, finito. Náš krátký pobyt byl u konce. Poslední obložený talíř s lupínky s mlékem a jogurtem, naložení auta, odevzdání klíčů a odjezd. Vůbec se nám nechtělo odjíždět, uteklo to příliš rychle a zdaleka se nedalo stihnout vše co bychom rádi. Cestou jsme si ještě zajeli do Brodku u Konice, kde jsme plánovali zakoupení bylinek v Bylinné zahrádce Naděje. Bohužel to není obyčejný obchod, jak jsme si mysleli, ale na dveřích jsme se dočetli, že si musíme domluvit návštěvu předem, nebo si musíme zazvonit a budeme provedeni po zahrádce. Na to však nebyl čas, pokračovali jsme tedy v cestě domů.
Závěr.
Na internetu jsem se dočetl spoustu negativních recenzí na Autoclub Mountain Resort Morávka. Nevím jak to bylo dříve, ani nemohu posoudit, jaké ubytování je v hlavní budově, protože jsme bydleli v Penzionu U Splavu, za naší rodinu se 3 dětmi (15 let, 11 let, 16 měsíců) však mohu prohlásit, že jsme byli velice spokojeni a neváhali bychom se tam vrátit. Pravda, jídlo pro 16 měsíční batole člověk čekat nemůže a káva k snídani by se také mohla podávat v ceně polopenze a ne kupovat zvlášť, ale jinak jsme byli se stravou spokojeni. Koneckonců, my nepřijeli na dovolenou trčet na hotelu a jíst, ale poznávat okolí, což vyžaduje tomu přizpůsobený stravovací režim. Raději zaplatíme za střídmější jídlo a menší, přesto kvalitní služby a peníze investujeme do výletů a poznávání. Za nás tedy hodnotím kladně.
Publikováno dne 6.9.2015, fotodokumentace pořízena ve dnech 24.8.-28.8.2015.
Muzeum Tatra
